Pokud něco chci, tak to za sen nepovažuju, a že bych snila o něčem, co reálně nemůžu, tak to nemám. Jako dítě jsem snila o psovi. Jako dospělá ho mám, ale za splněný sen to nepovažuju, protože mi to nepřineslo tu očekávanou radost. Spíš starost navíc a povinnost sdílet se psem čas, který bych raději trávila jinak. Taky jsem jako dítě snila o tom, že budu spisovatelkou, to mi vydrželo dlouho a byl to pravý sen, protože jsem si ještě v žádném životním období nedokázala říct, že teď už mám o čem psát, a nezačala psát. Patrně je to dědičný sen, protože moje dcera sní o tom, být spisovatelkou (a to o mém snu neví). Ale taky jen sní, že by vzala papír a tužku nebo začala psát v PC, to ne.