Souhlasím s Kopřivou. Nárokový není nic, ani v rodině, ani mezi přáteli. Ale bývá to zvykem, a je to to, co dělá rodinu rodinou, přátele přáteli, kamarádku kamarádkou a souseda sousedem.

Takže pohlídám děti ségře, umyju okna babičce, pomůžu bráchovi s malováním bytu, sousedovi zaliju kytky, a kamarádce pomůžu zakopat zabitýho manžela.
Když to dělat nebudu, tak musím počítat s tím, že si svoje děti pohlídám sama, kytky mi uschnou, malování mi poleze krkem po prvním natřeném stropu, a při zakopávání mrtvoly si strhnu záda, a při tom všem ani nemám nárok si někomu stěžovat.