Podle mě to nejde, zhruba od tří let se "zbavujeme" skoro sedmiletého. Už nechodí, tak často, ale přijde zásadně tehdy, když je tam i mladší brácha, tudíž já ležím tak, že se nemůžu ani hnout, do toho je oba přikrývám. Za odměnu mi oba hekají a funí u hlavy a já mám ráno pocit, že jsem celou noc fárala v dole. Na staršího pomáhá mu říct nechoď, a když přijde, tak ho odvést zpět a chvíli počkat než usne. Menšímu budou tři, nikdy s námi nespal. Nikdy o to nestál, vždycky vyhledával svoji postel, ale poslední dva měsíce začíná chodit i on. Vždycky si říkám, že když přijdou, tak že odejdu do jiné postele, ale bývám, tak unavená, že se mi to ještě nikdy nepovedlo.