Já to měla jednodušší o to, že jme neměli děti. Že chci pryč, jsem si uvědomila na víkendu u kamarádů, když jsem je slyšela, jak mají společné plány, jak jsou spolu rádi. My jsme byli vedle sebe a ne spolu. Neměli jsme společné plány, jen minulost. Tak nějak mi došlo, že vlastně nemám důvod s ním být dál.
Paradoxně po rozvodu jsme si bližší (po lidské, nikoliv sexuální, stránce) než před ním.
Taky jsem měla strach, co bude a jak, ale nakonec to nejhorší ze všeho bylo to rozhodování se, pak už jsem měla klid. Fakt je, že jsem vpodstatě měla štěstí na chlapa. Byť jsme se rozešli.