Chjo, to je situace. Ale přiznám se, že kdyby mě dlouhodobě partner doma přehlížel jako krajinu, bez pusy, bez pohlazení, bez vlídnýho slova, zato s častou kritikou...... možná bych zůstávala z ekonomických důvodů, ale city bych už k němu asi nedokázala mít. Tudíž by mi nejspíš bylo jedno, jestli ho raním.

Já jsem momentálně déle bez intimního života dobrovolně, manžel v zahraničí (minule když přijel na 8 dní tak 5 dní z toho jsem měla co asi).... no prostě žádná sláva, taky už se těším na Vánoce protože přijede.... A máme Skype a telefon a mail, takže si aspoň vyjadřujem city na dálku. Nemám touhu se urvat a skočit na pošťáka (i když ten od balíků je docela kus :-D), ale taky je fakt že zájem by byl. Jen prostě teď vím proč to máme zrovna takhle a po vzájemmné dohodě. Ovšem kdyby dohoda nefungovala, city nefungovaly..... to by mě neudržel ani párem koní, znám se ze zamlada .

Však lidi si hledají protějšek i ve vyšším věku, kamarádky maminka si v 65 taky našla partnera a jak rozkvetla, předtím to byla ustarná postarší paní a teď je mnohem víc usměvavá a aktivní (a zajištěním to asi nebude, byt má stále svůj vlastní a auto taky).

Takže pokud máš výhled na rande, celkem tě chápu, co je správný a není, zda bylo dřív vejce či slepice, to už se těžko rozplete (respektive každý bude mít svou pravdu, tvůj partner že jsi ho podvedla, ty že se ani nesnažil pro tebe roky něco udělat). Tak si vyber, buď být "hodná holka" a mít z toho prd, nebo "zlobivá" ale dostat co chceš.