Imunní jsem byla, než se mi narodil syn. Do té doby jsem trpěla hlavně na bolesti v krku a angíny.

Chřipku jsem chytla poprvé v životě od něj, když jsem ho ošetřovala. To mu bylo cca 2,5 roku. Bylo to úplně šílený, on už byl třetí den z nejhoršího venku, ale já byla totální mrtvola - přebývali jsme v obýváku na gauči (aby bylo všude blízko) a vybavuju si, že jsem ležela v peřinách, on mi seděl na hlavě a koukal na pohádku a já nebyla nejen schopna ho odehnat, ale ani se dostat cca 1,5 metru pro hrnek s čajem - měla jsem strašlivou žízeň. Bylo mi fakt tak zle, že jsem střídavě usínala a bděla a prostě to tělo se nevzchopilo k tomu se pro ten hrnek dohrabat. Napila jsem se až, když přišel manžel z práce a ten hrnek mi podal...

Podruhé jsem chytla chřipku od manžela před necelými dvěma lety (on byl očkovaný, takže měl jen lehký průběh - v podstě jen kašlal) - to jsem byla právě těhotná v osmém měsíci těhotenství. To bylo taky naprosto šílený, protože jsem měla horekčy k 41 stupňům, strašně špatně se to sráželo a já měla fakt strach, že tu mrňavku uvařím.... S tím břichem se mi už strašně špatně leželo, a vůbec všechno, mm mě vodil i na záchod, měla jsem strach, abych sebou nešvihla....

Njn... doufám, že už mě Ti moji blízcí ničím takhle výživným nepodělí...