Jojo, přesně. Opakovaně slýchám a čtu, že "jedna výchovná" nikomu neuškodila, že "jedna dobře mířená" je lepší než sáhodlouhý vysvětlování, že pohlavkem nebo nasekáním na zadek se "to" vyřeší najednou a to je lepší pro oba, že "my" dostávali taky vejprasky a přece jsme vyrostli (případně k tomu, ať se kouknu na Bylo nás pět nebo Obecnou školu), že "někdy to jinak nejde," že za dítě jsou zodpovědný rodiče a je na nich, jakej způsob zvolej a spoustu podobnejch výroků, jejichž podstata by se dala shrnout: rodiče maj právo dítě fyzicky potrestat, občas se stane, že to někdo přežene, ale tohle právo je nadřazený. Já zastávám spíš opačnej přístup, a to, že rodiče by děti bít neměli, protože to občas někdo přežene a občas to taky někdo přehání v jednom kuse. To je nadřazený pro mě - tudíž raději netolerovat, protože to prostě poskytuje alibi těm, co to přeháněj. Uznávám polehčující okolnosti, můžou rupnout nervy, ale vždycky pro jednotlivej případ, ne jako bianco šek.