Taky se nechci rouhat,

taky jsem "zlomila" pár věci ne až tak důležitých,

ale onemocnění mamky je prostě zlom jako hrom. Dobře to zdravotně vypadá, ale jinak je všechno jinak.

Hledala jsem pro ni psychologa, nepůjde tam, cítí se a je - "ochromena".

Z vitální akční ženské je ... v noci bušení srdce a obava, že něco nesmí, tohle nemůže, - a zároveň naštvaná, protože panikaří a nedoporučili jí dělat to, co by chtěla. K psychologovi ji nedorvu, možná, kdyby přišla ataka.

Ale rozložilo nás to všechny okolní - od táty (naprosto nepraktický typ), po nás, co nějak podvědomě hlídají, po vnoučata (naše kluky) - že není babí v pohodě a že se bojí ji otravovat ranním kakaem.... ač by to vítala.

Nález se lepší a mamince je 60 let, výkonná jako kůň... a zabitá sdělením diagnozy.