No hele, pamatuju sijak moje setřenice (absolventka Matfyzu), zdárně zakončila druhou vysokou školu a povila první dítě v době, kdy jáměla už druhé. Na jednom rodinnem sezení jsme vyrazily s kočárky našich tehdy půlročních mimin na "obchuzku kolem vesnice, kde jsme byli na rodinné sešlosti a ona mi se zájmem vyprávěla asi hodinu o savostiplenek, žvýkatelnosti dodlíků, přizpůsobivosti dětského oblečení (ve smyslu, že mimina ze všeho děsně rychle vyrostou) ..., porodů do vody, očkování atd..... povidá mi po procházce" na to by se dala napsat nějaká zajímavá sudie, viď?"

Nutno dodat, že sestřenka na tom Matfyzu dneska už přednáší, má druhé dítě, dudlíky nejspíš kupuje dál stejný


Když jsme byli puberťačky kolem 14ti, přijela jsem na rodinnou chatu tehdy, ona zrovna přijela z matematického tábora a byla nadšená
Celý týden si "jen tak" počítala!
No to někdo jako já, která nemám dokončené vzdělání, už tehdy nemohla pochopit. Já jí vyprávěla o hudebních skupinách, o klukách, o prvních láskách.. o přůšvizích...a ona mě? O nule. Nekecám
Týdenní pobyt, kdy já jsem žvanila a ona si počítala zakončila tehdy větou " A o nule mám děsně zajímavou knížku, klidně ti jí pošlu"... no, nenapsala jsem si o ni.