tak to je asi pomalu na žalobu lékaře, ale co si na tom vezmeš?

Jinak lze. Lze, když ta práce je strašák, příšera a zřejmě a zjevně to, co ten problém vyhrocuje nebo způsobuje.

To jsem v jiném měřítku zažila, když jsem netušila, že jsem vyhořelá.
Mne práce bavila v sobotu, neděli, kdykoliv, bez ohledu na hodiny, dovolenou, volno... až jsem najednou zjistila, že mne víc baví o víkendu.

Po čase jsem rozklíčovala, že mne baví práce, ale vadí mi "otravující klienti", co mne vytrhují od důležitostí kvůli konině. A volali jen v týdnu.

No, vyvíjelo se to nějak roky... když už se mi chtělo každé pondělní ráno zvracet, první léky, pak postupně změny v nastavení, včetně toho, že víkend volný byl úkol, na který jsem si musela zvykat a který splnit.

Mrtvička, i když neléčená nemusí nechat žádné následky - krom těch blbých pocitů, třeba je někdo jiný jen proto, že mu nějak došly síly a ví o tom .. a k tomu ta diagnóza, ta to tedy rozsvítí, teď bude potřebovat hodně tvé pomoci, včetně toho správného času, kdy ho šetřit a kdy mu vynadat.

Přeju ti hodně sil na obojí a je to těžký odhadnout.

Pokud se někdo divíte vynadání, u někoho občas správně zvolené "prober se, jsou horší věci", opravdu zabere. Třeba u mne, u mého muže, u mé příbuzné po velkém infarktu, kdy se bála pomalu umýt talíř. A jo je to boj, i pro okolí, když člověk neví, kde ještě pomůže a kde už ublíží.