Nenechávám.
Dělám všechno proto, aby děti a psíček pobývali v nepřekročitelně oddělených prostorách.
Ale je to logisticky silně komplikované, protože všichni kromě mě toto opatření setrvale torpédují. Nejmladší syn je tou obludou přímo posedlý, asi by se nebál ani tygra bengálského, bohužel. Takže ne vždycky to uhlídám a je to i důvod, proč se vždycky, když tam jsme, setrvale bojím. A jeden z mnoha důvodů proč ho nechci domů.
Na druhou stranu jsem zažila, že na něj spícího pod stolem napůl spadlo, napůl skočilo batole. Zařval a vyskočil, ale když uviděl, kdo to udělal, tak se otočil a šel pryč. Taky na děti nikdy nevrčí, což na dospělé běžně.