To taky neni jednoduche. Nejdriv se to muze povazovat za "dyk se tak moc nestalo...", "dyk to bylo jednou, treba si to neuvedomila", a tak par veci se prihodi a clovek je porad vic nastvanej a naznacuje, ale lidi jsou ruzny. Na pr. moje tchyne, razna to matka 7 (+ dva potraty) deti proste postupovala, jak byla zvykla. A jeji deti se podle toho chovaly, cili jim to neprislo nijak zvlastni. Ja naopak jedinacek s matkou, ktera mne vychovavala uplne jinak, jsem silene nesnasela treba ze tchyne nahlasila, ze je oslava nejakeho strejce, a to ve velkem, cele sire pribuzenstvo vcetne cele vesnice), a muj muz, zvykly na takove oslavy (na ktere si rodiny pujcovaly od banky, coz ja proste uz nechapala ani nahodou), a ktery je jeste k tomu miloval, vubec nepochopil, kdyz jsem se snazila vysvetlit, ze 5 strejcu, stribrnych svateb, sedesatin a p. rocne leze do penez, kdyz se musi jezdit 500 - 600 km a jeste k tomu pronajmout nekde pokojik na prespani a koupit dar, nezapada do nasich financnich moznosti. A tim padem tchyne ani nahodou nepochopila, ze ja jedna takova cizinka budu menit jejich kulturni zvyky, kdyz to vlastne muj muz miloval... A NIJAK vysvetlit se to nedalo. Kdyz uz clovek pomine jazykove nemozne, neb tchyne neumela zadny jazyk a mluvila jen celkem desnym dialektem, ne moc srozumitelnym i obyvatelum jinych casti zeme.
A nebyla jsem v tom jaksi v te rodine sama. Manzel svagrove, stejne narodnosti, jim taky moc nerozumel a oni jemu taky ne, pres to, ze vyrostl kulturne stejne, to v takove mire rovnez nesnasel.