Jak všichni radí, i já říkám jednoznačně za A. U nás to bylo také tak u jedněch prarodičů, měli a chtěli jen mě, protože já byla hodná holčička a bráchu odmítali, schazovali a pomlouvali, protože to byl zlobivý kluk. Poznamenalo ho to teda setsakramentsky, dnes dávno dospělý, ale dle toho jak často o tom mluví, vím, že je to v něm jako v koze. Možná to byla i jedna z příčin jeho psych. problémů v dospělosti. Navíc naši to neřešili, nechávali to být, a tak moc oceňuju a fandím ti, že to řešíš. Hlavně to řeš co nejdřív, ať to to dítě poškodí co nejméně. Pokud se ještě jedná o styk s prarodiči pravidelný či častý, jako např u nás společné bydlení, tak tím víc to dítě může ovlivnit. Dítě se může cítit úplně stejně jako by ho zavrhli vlastní rodiče, i když jsou to "jen" prarodiče.