Já bych to úplně nehrotila, holt o jedno vnouče nestojí - když ho dostane pod nátlakem, stejně se asi bude ke každému chovat jinak. Nicméně pokud máš pocit, že ti dochází trpělivost a že máš chuť ten problém razantněji řešit, jdi do toho. Udělej to podle sebe, ono se to stejně časem nějak uválí.

Beru to z vlastní zkušenosti - nemáme moc dobrý vztah s matkou, roky jsem přecházela jedovatosti, nereagovala na rejpavé narážky, mluvila vesměs o počasí a jak jí pěkně rostou kytky, polykala vlastní vztek. Pak jsem se rozhodla, že už takhle dál pokračovat nechci, zkusila jsem s mámou párkrát promluvit, nakonec jsme se rafly kvůli banalitě. No výsledek je, že spolu nemluvíme, už to bude rok. Paradoxně se mi straaašně ulevilo. Přestala jsem se cítit odpovědná za vývoj situace a došlo mi, že moje ustupování a servilnost byly k ničemu. Roky jsem ustupovala a držela hubu, a teď, když už takhle prostě nemůžu, jsem divná, že mi to tak NAJEDNOU vadí.Tak jsem se poučila - méně kalkulovat co by kdyby, více jednat podle svého.