Ahoj, taky zdravím.

já jsem byla s Anežkou už u zápisu, jde příští rok do školy. Je to děs jak to letí, jestli si ji některá ještě pamatujete ze srazíku, tam měla těsně před 3mi narozeninami a už i naši ledňáčci mají všichni 4 roky.
Vojta je typickej chlap, co nemusí- nedělá. Myslím oblíkání, uklízení apod. Umí to, ale proč by to dělal, když se vždycky najde někdo, kdo mu v rámci urychlení pomůže. Typický je to ráno, když odcházíme do školky, školy, práce. Každej den mě tečou nervy. Anežka stojí už oblečená komplet na chodbě a já zpocená oblíkám Lucku, do toho manža odhazuje sníh z auta a Vojta lítá doma v pyžamu s kusem chleba. Pohodááá, proč by se honil. :) Ale na druhou stranu je hrozně miloučkej, pomáhá v kuchyni, je rozhodně větší empatik, co se týká Lucky než Anežka. TA to ale zase už víc chápe rozumem a umí regaovat, když jim třeba boří stavby, nebo bere hračky atd.

Lucka od září chodí do nové školy, taky speciální, ale v místě, kde máme kancelář firmy, přesně o 2 patra níž. TAkže nám ubylo cestování, máme ji pod kontrolou. Zvykla si v pohodě, je tam spokojená.

Aby toho nebylo málo, tak od vánoc máme dalšího člena rodiny, štěně border kolie Jessicu. TA do toho našeho denního cirkusu zapadla taky dobře, ale musíme zatím dost hlídat, když je s děckama. Dost rychle si začne hrát na kousání, což nechceme. Sice nekousne doopravdy, ale děcka mají děravý punčocháče a trika. Navíc oblizuje LUcku na obličeji, protože ta jak sedí na zemi je blízko a neuteče.
TAk mám k tomu všemu blázinci ještě víc naloženo, povětšinou je to starání na mě.

MInonk to je moc dobře, že se má malá k světu a dělá ti radost. Ty sourozenecký boje budou, tomu se nevyhneš. U nás si připadám jak sudí na fotbale, furt jsou v sobě. Jsou fakt výjimky, kdy si hrajou pěkně spolu.
A Daník je už holt velkej kluk!
Já osobně, abych řekla pravdu, bych asi znovu do třetího dítěte nešla, ale u nás je to zkreslený. Lucka je pořád, i když má už 10 roků, pořád jak mimino, nenají se sama, neobleče, nepřesune jinam, akorát začíná mít puberťácký řeči a drzá je jak opica . TAkže jeden z nás se stará o ni a druhej o dva další, což je náročný. Přijde mě optimální stav, jeden rodič na jedno dítě. Když my se někam přesunujem, uhlídat ty dva nezbedy, aby někam nevlítli, něco nevyvedli je mazec. A Lucku na vozíku nemůžu nechat stát a běžet za nima, odbrzdila by se a někde sjela a vypadla z vozíku překlopená. TAkže na výlety s nima sama fakt pomálu a jen tam, kde vím co a jak a zabezpečím to.
A taky drnčení, když přijdu z práce, je všechny tři (a psa) vyložím doma a třeba uklízím nákup. Všichni tři mě najednou povídají, co bylo ve školce, škole, něco chtějí, pití, jíst atd. Já pak fakt mám v hlavě jak v úle, prostě nestíhám všechny poslouchat a oni se ne a ne naučit, že musí napřed jeden a pak druhej, třetí. FAkt si užívám, když jdou v osm spát a je doma TICHO.

NO nic, to je jen můj osobní postřeh. ONo asi je i důležitý, jak moc jsou děcka od sebe věkem.
Ale jestli se rozhodneš pro třetí, tak moc držím palce, aby všechno bylo lehčí a děti hodnější než naše!!

A gratuluju k baráčku, určitě se tam budete mít nádherně!!

Ity vánoce s bříškem....to mě přijde už jako tááák dávno , že to už ani není pravda.

Leni to je dobře, že všechno zvládáte a Davídek je milovanej nezbeda. A sourozenci ho spíš hýčkají a pomáhají mu, ne? Už jsou fakt rozumní.

Destenko zdravím. A jak vy válčíte?

Jsem se trošku rozepsala, tak doufám, že i vy písnete co a jak u vás. Mějte se všichni krásně.