tý jo, já když si vzpomenu na nás s bráchou - takže otřes mozku ( ne já, ale brácha ), vyražený dech, vyhozený stříbrný řetízek z okna - můj, nikdy nenalezen, zapálená tapeta na stěně (bratr ), pokus o zapálení koberce ( kdo, to je asi jasné ), lezení z okna po hromosvodu - kdo asi - já ho zachraňovala...

No, maminka si s námi užila, ale brácha byl případ, věčně na pohotovosti, šití byla pro něj brnkačka... už tam maminku i znali...

A řezali jsme se jak žito - ještě čerstvě si pamatuji, jak mě mydlil sádrou po zádech ( měl komplikovanou zlomenu předloktí )

No přežili jsme, rodiče taky a myslím, že teď se máme dokonce i rádi ....