Taky jsem na dně, psychicky i fyzicky. A to mám šestiletou a desetiměsíční. Ta malá je zosobněnej ďábel, takhle náročný a uřvaný dítě jsem si nepředstavovala ani v nejhorším snu. Jako už je to trošku lepší, uznávám. Ale zas obě marodí, od Vánoc se plácáme v nějakých chorobách, neštovice, střevní chřipka, nyní obyč chřipka. Padám na tlamu. Nepomůže mi nikdo, nikoho tu nemám. Add vaření, tam bych ubrala. Taky jsem radši, když můžu dát chlapovi domácí, hlavně z fin. důvodů. Ale když nestíhám, tak si bez keců někam dojde (a asi i rád, myslím, že už ho s tou pohankou a cizrnou pěkně se.u ).
Toho staršího nemůžeš šoupnout do školky? Vždyť tohle je fakt na blázinec, co ty popisuješ..