Dryjádo,
díky za tenhle názor. Málokdy se s někým takto ztotožním. Prošla jsem si tím samým a nakonec jsem i ráda, že mě rodiče nedali na matematickou základku, kam mě učitelé po 1. stupni doporučovali (měli strach z dojíždění svého vymodleného jedináčka).
Je pravda, že geniální nejsem, jen asi docela nadaná (ale taky hodně líná s širokým záběrem zájmů, takže na nobelovku bych nikdy neměla :), takže jsem v "normálním" prostředí byla spokojená, protože jsem se nemusela tolik soustředit na výuku, ale věnovat se svému. S dětmi jsem vycházela bez problémů se všemi bez ohledu na jejich intelekt.
U synů žádnou extra genialitu naštěstí nepozoruju, takže pošupajdí do místní vesnické základky a doufám, že pojedou ve stejném módu jako já.