Kudlo, jo moje mama se taky postarala. Trvalo 2 roky nez jsem se z toho do ceho me uvrtala dostala.
A ten agresor taky nebyl z nasi skoly. Stalo se mi to na sjezdovce za barakem. Mama tenkrat volala policii, se mnou jela do nemocnice, volala socialku, no velky skandal. Nejaky presun na jinou skolu by nepomoh, slo to ze vsech stran.
A posleni vec kterou bych udelala by byla ta, ze bych se znova sverila matce. Dalo me to sezrat snad kazdy dite. Nejen z nasi skoly, ale z celeho sousedstvi. I nejlepsi kamaradi se obratili proti me. 2 roky to trvalo. Pak jsem mela to "stesti", ze me znova nekdo fyzicky napadl. Rozbil mi tenkrat aktovkou hlavu. Nikdy jsem nerekla jak se mi to stalo. Byla jsem hruzou bez sebe. Ne z nej, ale z maminy reakce. Tak jsem si to vyresila sama s agresorem. Uplne stacilo, ze jsem si s nim sama promluvila a nepraskla ho. Od te doby jsem byla pro zmenu chraneny druh. Drzel nademnou ochranou ruku.
Po letech vim, ze kdyby se mnou jen jela do nemocnice a rekla to jeho tridni, ostatni deti by se mnou jednaly jinak. Nalepka mamincina a policejniho praskace byla strasna.