Taky jsem sama a po třech letech samoty si už na to bohužel zvykám a když tu někdo je, jsem po hodině nervózní. O tom jak vypadá dům ani nemluvím. Ten chlap tu prostě chybí. Snaží se mi občas pomoci kolegové, ale ti mají svoje rodiny a svoje ženy, tak to nemůžou moc přehánět. O tom, že by člověk rád s někým večer mluvil, ani nemluvím . Poslední půl rok chodím spát se slepicema, protože děti koukají do tabletů a mě nebaví nic. Jinak seznámit se umím hned, bohužel jsou ale v tomto věku všichni muži zadaní.