Je to maličká vesnice pár km od okresního města,žije v ní všeho všudy kolem 50 lidí.Dopravní spojení je špatné,jezdí sem jen autobus,a to párkrát za den,musela bych koupit auto,což by mi až tak nevadilo.Není tady vůbec nic,ani obchod.Pokud jde o dům-dům je mých rodičů,úplně nově po rekonstrukci,a drží ho pro nás tři dcery,počítají s tím že v něm jednou některá z nás bude bydlet.Ale největší problém vidím v tom,že bych se tom baráku bála.Sice jsem uvažovala o pořízení psa,ale pes taky všechno nezachrání.Dětem bych musela na kroužky apod.dělat taxikáře,protože ač tady jede pár autobusů za den,poslední z města jezdí v půl čtvrté.Pak už se musí pěšky po cyklostezce.Dcera chce z města proto,že má ráda volnost,přírodu,je to založením takové vesnické dítě,město jí nic nedává.Měli jsme několik dlouhých rozhovorů na toto téma,protože jsem chtěla aby si uvědomila,co všechno stěhování znamená,o co by přišla a co by získala,přes to všechno touží po vesnici.Obě jsme na té vesnici šťastnější,syn to neřeší,tomu je to jedno.S prací bych problém vůbec neměla,pracuju z domova.