Mám děti dospělé, takže mi podobné povinnosti naštěstí nehrozí.
Ale mám hrozný zážitek s The Sims. To dcera milovala a pořád hrála. Když jednou děti odjely na prázdniny, řekla jsem si, źe to taky vyzkouším. Vytvořila jsem si krásného panáčka, Didier se jmenoval. Bohužel jsem mu nějak špatně namíchala vlastnosti a Didier byl límý až hrůza, málo vydělával, neměl skoro žádné kamarády a žǎdná ho nechtěla. Tak nějak živořil, postupně se ale trochu zmátořil a pořídil si i nějaký nábytek a občas si i vyšel s dívkou. Ale nenapadlo mě pořídit mu požární hlásič a hasicí přístroj, já nevěděla, že u Símíků často hoří. Dopadlo to příšerně, vypukl požár a Didier mi uhořel. Mě to strašně sebralo, za těch pár dní, co jsem se s ním mořila, jsem si k němu udělala vztah, falt ksem to obrečela.
Od té doby starání se o jakékoli virtuální bytosti odmítám.