Mně tedy mediace s psycho ex-manželem cholerikem pomohla. Bez ní bychom se v životě nedohodli. Byli jsme tam 2x 3hodiny, poprvé slovně atakoval nejprve mě, pak i obě mediátorky, ale ty byly v početní převaze, tak ho celkem zklidnily, a když jsme tam šli podruhé, asi se styděl za svůj první výstup (obvykle si je nechával do soukromí domova, před obecenstvem se zpravidla držel), a sám navrhl lepší podmínky, než jsem čekala. A to s ním rok a půl před tím nebyla vůbec řeč, o ničem. Psychicky mě deptal, do poradny bych ho nedostala ani párem volů, i když jsem ho prosila div ne na kolenou. Proč by taky chodil, když problém jsem měla (=byla) já, protože jsem neschopná, hloupá, nepoužitelná kráva, a on je přeci úplně v pohodě. Takže za mě - pokud by se tam manžela náhodou podařilo dostat, za pokus to stojí. Udělá se tam mediační dohoda, která se v kopii přiloží k žádosti o svěření dětí do péče a žádosti o rozvod, a soud by se jí měl řídit (nebo to tak údajně běžně bývá, a bylo to tak i u nás). Držím palce, je to náročné, ale ta úleva, když je vše za vámi, je nepopsatelná.