Tahiti moc s tebou cítím a chápu tvoji neschopnost v dané chvíli cokoliv řešit. No protože jsem si tím sama prošla. Můj příběh je tedy trochu jiný. Můj manžel se celou dobu snažil, abych se nic nedozvěděla a když jsem se dozvěděla, udělal tlustou čáru a maká na našem vztahu. Už je to víc než rok. Ale proběhlo tam tolik zlého....zase jinak. Jako jsem ráda, že děti jsou v pohodě, že jsem nakonec nemusela zahodit všechno, do čeho jsem investovala, klady převažují, ale stejně si občas stále připadám jako v pasti, ze které není cesty ven.
Já bych asi byla pro, aby sis zašla do manželské poradny nebo k psychologovi. Vypovídej se tam, pod odborným vedením, odbourej své pocity viny, začni pracovat na svém sebevědomí, hledej varianty, jak fungovat bez něj i s ním, ale zejména se zaobírej sama sebou a dětmi. Pokud nemáš sílu na definitivní řešení, nedělej ho, ale přemýšlej o něm. Přemýšlej hlavně o tom, co by pro tebe bylo nejlepší.
Jo, u nás to trvalo 2 a půl roku, než se vše profláklo. Také jsem přemýšlela, co jsem udělala špatně a co jsem mohla udělat lépe. Samozřejmě spoustu jsem toho mohla udělat lépe. Každopádně vím, že mám úplně nejmenší podíl na tom, co se stalo. Ctila jsem pravidla a oni ne.