Kdyby byly zavšivení mí sedmiletí dlouhovlasí kluci (no, nedovedu si to představit), tak je ostříhám, kapu jim tea tree oil a donutím otce k činnosti. Na návštěvu bych s nimi nešla, maximálně s kamarádkou na kafe. Kdyby nosili vši pořád, šla bych se možná do školy zeptat, jestli můžu prohlédnout hlavy dětem já, když nemůže paní učitelka.

Kdyby měli vši kluci mé kamarádky, nepozvu je domů, na dovolené by vedle sebe maximálně jeli na lyžích nebo na kole. Samozřejmě pokud by to byla dlouhodobá neřešitelná situace. Zašla bych s ní na kafe. Přiznám se, že pokud by jí to bylo jedno, cítila bych, že je jí jedno i naše přátelství. A to, že nebere ohled ani na ostatní, by mi asi taky vadilo.

Myslím si, že nebojovat proti vším není normální, ale mám taky kamarádku, jejíž dcera má opakovaně vši od září. Ostříhaná není. Ale je to holka, je to pro mě pochopitelnější. Mmch její dva sourozenci vši nechytli ani v jedné domácnosti.