Nekdy mam pocit, ze bych rada dala doma vypoved. Ze nezvladam vychovu.

Slecna,chytra a sikovna, je ve skole a mezi lidmi ticha a stydliva. Doma si to vynahrazuje na sourozencich a snazi se ridit celou rodinu. A co je nejhorsi, nesnese jakoukliv vytku, nebo neco co nechce - reague REVEM. Strasnym, nesnesitelnym dlouhodobym jekem. Az se bojim sousedu. Napriklad - meli jsme se stavit cestou v IKEA na obed. Provokovala sourozence, az je rozbrecela, tak jsem zastavku zrusila. Dcera predvedlo tak sileny hlasity zachvat, ze jsem se bala, aby na nas neprijela policie se socialkou. Zoufale vytí, jekot, preryvany plac... pulhodinova scena jak kdyby byla na mucidle. Musim pred ni utect a zavrit dvere a resit to, az vychladne, zastavit nejde - jakakoliv snaha prileje olej do ohne. Kdyz je v klidu, chape to. Vysvetlovala jsem ji, i ze muze privolat revem policii. Ale ve chvili afektu na ni nic neplati. Ma pres 120 decibel.
Neni to poprve, nenapadne stve sourozence, dela na ne obliceje, pod stolem je ustipuje a kdyz se nastvou a neco ji provedou, utika si stezovat. Nejmladsi se take snadno rozcili a rozbreci a ona to bere jako zabavu, ze ho 10x denne nastve drobnostma /kritikou, grimasou, sebranou hrackou, preskrtnuti obrazku etc/.
Neustale mi v usich rezonuje jeji pronikavy hlasek, jak komanduje a peskuje brachy a pak obrat a JEKOT. Pritom se ji venuji asi ze vsech tri nejvic, ale ona to porad porovnava a zarli. Ach jo. Spunty do usi to asi nevyresi.
A jeste bojujeme skoro o vse - treba aby sla obedvat s ostatnima - protoze u jidla neji a nema hlad a pak za pul hodiny zas breci, ze ji nechci dat najist, protoze ONA MA TED HLAD. Snazim se neustupovat, ale je to porad stejny. Nejradeji bych ji poslala na mesic na tabor.