Nevím, jestli je to paranormální jev, jaký si představuješ, ale stalo se mi to :o).
A viděla jsem to opravdu očima, nešlo o nějaké mimosmyslové vnímání. A ani to není asi nic k rozboru.

Když babička ležela v nemocnici a bylo vidět, že se jí už nechce moc žít, povídaly jsme si a tak nějak v kontextu dalšího jsem jí řekla: "PAK mi přijď říct." Babička se optala: "Kdy - pak?", já se zastyděla za hloupou hlášku a zamluvila jsem to.
Za pár týdnů babička zemřela.
Asi 5. den po její smrti jsem procitla v noci za deset minut dvě a u postele jsem viděla velkou "vodovou kouli", různě se přelévala a točila a uvnitř měla jakoby takové obláčkové kraječky...strašlivě jsem se vyděsila - a koule zmizela.
Druhý den v tu samou hodinu se to opakovalo, jen jsem se vzbudila o chvilinku dřív, takže jsem viděla onu kouli, jak se teprve začíná "zhmotňovat"...a došlo mi "to". Jen jsem v duchu řekla - Já vím, babičko, že jsi to ty a že jsi mi přišla říct, ale bojím se...koule se v ten okamžik rozplynula a už se nikdy neukázala .

Až později jsem viděla fotky orbů (třeba tady http://karolinaloskotova.blog.cz/1010/orby-v-thurnovskem-hradu) - lidé si je vysvětlují jako prachové částečky na fotografiích, ale já viděla obří orb u své postele. Myslím, že to byla babiččina duše, která mi přišla "dát vědět" - asi mi tenkrát v nemocnici rozuměla.
krom toho, že byl viditelný očima, cítila jsem i v sobě hrozně zvláštní pocit...kromě toho strachu teda.