Určitě jezdit stále dokola stejnou trasu, postupně prodlužovat. Jezdit pokud možno sama bez prudičů.

Já se naučila tak, že jsem každou sobotu pravidelně jezdila do práce autem. Jindy než v sobotu to nešlo, v Praze na Ječný zácpa do kopce - to by byl konec. A pak téměř každý večer jsem jezdila menší okruh Prahou, pokaždé stejný. Pak jsem pomalu začala jezdit část trasy na chatu. V Kamenným Přívozu jsme se vždycky střídali, nebyla jsem schopná vyjet za mostem do toho kopečka a dávat přednost. Rozjezd na ručku jsem se naučila až později. No taky jsem kvůli tomu začala jezdit přes Štěchovice, tam žádná taková lumpárna cestou nebyla. Prostě si to co nejvíc zjednodušit a necpat se někam, kde se na to ještě necítím.

Když jsem jela nějakou neznámou trasu, tak jsem to den předem naplánovala před road planner a na fotomapě jsem se i rovnou podívala jak jsou vedené pruhy, abych někde nezmatkovala.
Prostě štěstí přeje připraveným a chce to krůček po krůčku.
Za tu nezávislost to stojí. Můžu si jet jak já chci, kdy chci, kudy chci a hlavně, což považuju za nejdůležitější - můžu odkudkoliv kdykoliv odjet. Což se velice hodí, když mě někdo na.ere.