Strach jsem překonala, protože jsem "musela". Nejdřív v práci, musela jsme občas na místa, kam nebylo reálné se v potřebné době dostat veřejnou dopravou. To ovšem bylo dost kamikadze jízdy, třeba jednou za měsíc až dva, měla jsem z toho děsný nervy, mnohem větší, než z jednání, na které jsem jela, i když tam šlo často o statisíce korun i víc. Moc dobře jsem ale už na zpáteční cestě (třeba po 300 a 400 km), že kdybych jezdila víc, dostanu se do toho. Ale svoje auto jsem neměla a "donutilo" mě až to, že jsem se i na mateřské chtěla věnovat svému sportu a tréninky nešlo časově stíhat jinak, než autem (kdyby to šlo, jezdila bych raději 45 minut MHD než 20 min autem). Takže věř tomu, že se v nejhorším pořádně rozjezdíš až po přestěhování, i když by bylo dobré dělat pro to něco už teď. Že máš jezdit raději sama, už ti psala fůra lidí. Pokud jde o tu dálnici, tam bych doporučila, nejdřív si najít nějakou "normální" pěknou, rovnou silnici mimo město, kde se dokážeš (třeba až na několikátý pokus) rozjet na 90 a na tu rychlost si trochu zvykneš. Jízda na dálnici je jednodušší než na nějaké klikaté silnici v lese nebo mezi stromy! Na rychlost si většinou zvykneš postupně, to se neboj. Ale tedy jak píšeš, že pořádně nedosáhneš na spojku, to si tedy neumím představit. Nejde s tím něco dělat, nemůžeš mít jiné auto? To přeci nemůžeš pořádně dosáhnout ani na brzdu, ne??? Já jsem velká, tak si to neumím představit, ale přijde mi to nebezpečné :-(