To je zajímavé, že ač jedni rodiče, máme doma Jiřinku a Evaristku. O jedné dceři nikdo ani neví (teda ví, ale tak, že se neustále ozývá nějaké jásání, např: "Jé, venku je mlha, mlhu mám nejradši!" "Jak krásně svítí sluníčko!" "Hurá, prší, půjdeme s deštníkem!"... A z druhého kouta se ozývá řev, nadávání, mrčení:"Fůůůj, hnušné šaty, ty ši nech!" "Zas mi to hnušné šlunko švítí do očí!" a jedno z mála pozitivních: "Pšijde Evelinka?" "Ano, už si dává boty." "Hujá, hujá, budeme še hádat!"