Rodinova, chodila jsem s mamkou na pole od mala, kopala jsem tak od 5-6 let. V 10 jsem měla stejné tempo, jako mamka. A mluvily jsme spolu. Nešlo o nějakou zahrádkařinu, v JZD dostala přidělené "jednotky", které se musely v krátkém čase po pracovní době okopat. Navíc jsme měli vlastní "plantáže" a nebylo jich málo, zelenina se nekupovala, prodával se česnek a okurky, pěstovala se řepa pro zvířata. A vždycky jsme si povídali. Nebyl to nepřetržitý hovor, ale můj vztah s matkou to dost ovlivnilo, doma si se mnou nepovídala tolik, jako venku. Na tom poli se totiž nemusíš soustředit na práci, děláš ji automaticky bez přemýšlení.