to bylo dobré rozhodnutí, zavolat tam.

Mně se chtělo nebýt uprostřed velmi láskyplné rodiny, která o mne měla zájem, ale víc potřebovala mne

- možná víc potřebovala v tu chvíli rodina víc mne, než já ji, prostě jsem byla vyčerpaná, unavená, cítila jsem se jako robot - málo oceňovaná, málo milovaná, velmi funkční a asi bez potřeb... jakože "máme tě rádi").


Vlastně jsem si sama diagnostikovala malér a došla si pro léky.. ,

a i předtím jsem vnímala, že mne mají rádi, potřebují, jen to tak nevyšlo najevo, takže přesně, ten, kdo by vykázal zájem o mé potřeby, pohladil mne -- 100 bodů.