Moc díky, Libiku. Já mám pocit, že jsme kluka a vlastně i holky dorazili tím, že to úplně nedáváme, jak bychom asi měli. Úplně nás to všechny doma rozstřelilo, co se děje, ani nejde popsat. Mohlo by být líp, kdybychom my se dali dohromady. Jenže vždycky, když to vypadá nadějně, něco nového přijde. Fungujeme jak roboti, co to občas emocionálně nedaj, a to si ty děti nezasloužej
Dostala jsem se na bod, kdy se mi ty události vracej jak ve filmu, sešněrovává mě bezmoc a vztek.