U nás pomáhá nekonečná trpělivost, vysvětlování, řád, respekt a klid.
Člověk se musí snažit svému dítěti porozumět, zjistit, co mu vyhovuje (= za jakých okolností funguje) a zvedat mu sebevědomí.

Učitel musí být inteligentní, otevřený, zkušený a zralá osobnost. Musí zkoušet, co na dítě funguje a toho se držet. Musí být vstřícný a vědět, co a proč dělá. Musí u práce přemýšlet. Nesmí mu rupnout nervy. Vysledovala jsem, že dcera potřebuje vysoce vzdělané všestranné typy učitelů kombinovaného typu filosof či religionista/tělocvikář. Učitelka v 1. třídě je kliďas a atletka, učitelé v ZUŠce jsou jeden filosof, kostelní varhaník a drsňák zvládající deváťáky, druhý je dvoumetrový bohém, sportovec a zároveň u nás první liga ve svém oboru. Další učitelka je křehká a přitom rázná a spravedlivá žena, výborná ve svém oboru, plnící dceři její sen tím, co jí učí.
Kdo u dcery naopak většinou pohoří, jsou kupodivu ředitelé škol (už jsem byla skoro u všech na koberečku, bo jim rozmetala suplovanou hodinu, příp. jsem si vyslechla, že "takhle to nejde" a dcera se musí změnit).

Nejhorší jsou naopak omezené, usedlé a konfliktní typy. S těmi ani nemá cenu něco řešit, zejména malé dítě s ADD je třeba od nich držet dál.

Nedávno jsem tu zmiňovala článek ze zahraničního tisku, někdo ho tu dokonce v nějakém jiném překladu vyšťoural a dal na něj odkaz v jiné diskuzi.

Tohle je ta diskuze:
http://www.rodina.cz/nazor18027657.htm