Pod to se mohu jenom podepsat . Přesně, připadala bych si hnusně, kdybych to alespoň nezkusila. Jenže buď tam ta chemie je nebo není.
My byli párkrát i sami dva na vycházce v muzeu apod.,ale pořád se mi na něm něco nezdálo. Jako u statutu kamarád bych to vůbec neřešila a chodila s ním ve dvojici dál. Ale jako přítelkyně to nešlo. A teď vím, že to byla intuice, cítila jsem na něm něco, co jsem neuměla nějak popsat, uchopit to. Myslela jsem, že mi nesedí kvůli té tloušce, ale později jsem zjistila, že za tím bylo ještě něco víc. Cítila jsem, že je hodně majetnický, ale tehdy jsem to tak neuměla popsat a rozšifrovat.

Později jsem se úplně náhodou dozvěděla přes jednu známou, co znala rodinu jeho novomanželky, že ji zatajil jednu velice důležitou věc. Vlastně to byl od něj podraz, že ji tak důležitou věc neřekl před svatbou.

A ještě než jsem se to dozvěděla, tak jsem ho potkávala. A on velice, velice moc usiloval o to, aby k nám i s jeho ženou zašli na návštěvu. Vpodstatě by mi to nevadilo, chodili k nám návštěvy, ale nelíbil se mi ten jeho nátlak. Oni také měli vlastní byt, tak mě pořád nešlo na rozum, proč, když tedy o nás tak stojí, tak nás nepozvou jako první. Nebo bychom ani nemuseli jít k nim do bytu, ale třeba společně ve čtyřech do kavárny, na vycházku, na výlet vlakem apod. Mu šlo jen o to se jednostraně nacpat do našeho soukromí.

Ona intuice často nelže.