Kamarádi, které jsem já "odkopla" (čti odmítla jsem partnerský vztah), nejsou ani kamarádi, protože pořád jsem tam prostě viděla to nevyslovené očekávání, jestli si to jednou "nerozmyslím". Takoví jsou dva a dodnes jsou svobodní - tedy asi, naposledy jsem o nich slyšela před lety a kontakt s nimi je mi nepříjemný, takže ho odmítám. Obráceně taktéž, protože dodnes cítím bolest a jít na svatbu muži, kde jsem se soužila já a on mi nemohl dát, co jsem chtěla, by mne zničilo i po letech. Co skončilo, skončilo, u mne to musí být konec absolutní.