"Prosím Tě - k dítěti se významně vstává v případě nějaké nemoci, jinak ho vezmu k sobě do postele a je klid. Chvíli rostou zuby, občas nějaká nemoc, ale jinak nějaký výrazný problém se vstáváním teda nebyl"

Buď ráda, že jsi měla bezproblémové dítě. Dcera byla v tomto taky zlatá, ale syn (v létě mu budou 3 roky) se v noci budí od narození, řve, dožaduje se mojí přítomnosti. V posteli ho vedle sebe nesnesu, já se s ním prostě nevyspím. Teď už jsme ho konečně přestěhovali do dětského pokojíčku a zatím je to pro mě ještě horší, protože musím chodit větší dálku. Průměrně je to tak 2x za noc. A v případě nemoci je to fakt masakr, to jsem vzhůru třeba i po půl hodinách. V podstatě jsem se přes dva roky pořádně nevyspala, mám takové tušení, že už to odnáším i zdravotně. V případě mimina je na to organismus tak nastavený, že se k dítěti vstává, ale v případě skoro 3-letého dítěte je to už vyčerpávající. Takže pro mě je momentálně představa dalšího těhotenství spíš noční můra (je mi 36). Ale kdyby se tak stalo, nejspíš bych se s tím nějak musela smířit, na interrupci bych nejspíš nešla.