Jak už jsem psala, když dcera měla problémy, co měla, věřím, že by je odborný lékař /psychiatr/ naordinoval, protože to byly problémy opravdu psychické. Nicméně jsme to zvládli jinak.
Nerouhám se, to vůbec ne a máš pravdu, že nikdy by měl člověk říct až na smrtelné posteli. Já si zase říkám, že se nechci na smrtelné posteli trápit tím, jestli jsem někomu ublížila ať už svou nevědomostí nebo úmyslně, že chci umírat v klidu. /nezní to moc "bláznivě"?/
No a podle toho se snažím žít sama k sobě i k okolí. Hledám ke všemu cestu přirozenou, co nejvíc blízkou podstatě a v neposlední řadě selskému rozumu.