No, akční jsem měla dvě děti, vyšťavená jsem byla velmi - ale tak nějak počítám, že to k tomu patří. Nevím, jak se učí děti zabavit samy, všechno jsme dělali společně, od vaření, uklízení, hraní. Snažila jsem se nechat být, reagovat jen když chtěli - ale to většinou chtěli pořád. Ale tak kolem toho druhého roku to začínalo být lepší - začínali si hrát s někým ( na písku, na zahradě a vystačily si i sami s kamarádem). Lepší to taky bylo venku - dvakrát denně ven za každého počasí, to mimo jiné může unavit. Tv starší dítě neznalo, mladší už jo, na chvíli, přece jen jsem ocenila, že se chvíli dívá na krtka a já se můžu věnovat staršímu.Ber to tak, že aktivita je normální stav v dětství. Když dáváš ten příklad se skládačkou - co jného by se s ní dalo dělat než složit a jít k něčemu jinému? Proto u nás ještě pořád frčí lego - tak těch možností využití je milion. Na soudtředěnou hru třeba s mozaikovou stavebnicí/puzzle je ještě malý. Ale trpělivost je třeba rozvíjet, to všechno přijde.