Proč? No právě proto. Je fajn, že si dotyčný člověk uvědomuje, že kořen jeho problémů je ve způsobu výchovy, v přístupu rodičů k němu. Ale jak víme, vědomí je jen špička ledovce, vymýtit vliv výchovy z toho, co je pod ní, bude pořádná fuška. Jsem toho názoru, že toho nelze dosáhnout obyčejným vědomým úsilím. To se člověk sice na venek naučí chovat tak, jako by se z toho vymanil, ale uvnitř bude stále nejistý, utrápený, ve vyhrocených situacích se sesype. Hledala bych nějakou vhodnou techniku či terapii.

Pro zamyšlení - může být těžké změnit něco v sobě, ale je prakticky nemožné změnit něco v druhých. Prospěje ti, když se na věc budeš dívat tak, že ji otočíš. Ne "oni mě aktivně hodnotili a ponižovali, já jsem pasivně trpěla, je to jejich vina" (pak jsi celkem bezmocná). Ale obráceně - "vybrala jsem si rodiče, kteří se ke mně chovali a chovají tak a tak, a mám za úkol se s tím vyrovnat, distancovat se od toho, odpustit jim". Hlavně žádné obviňování, ani jich ani sebe. Ještě než jsem tohle začala chápat, měla jsem mantru "Nikdo mě nemůže učinit nešťastnou bez mého vnitřního souhlasu".