a ještě další velká pravda - zraní nás jen ten, komu to MY SAMI DOVOLÍME.

Když by na vás vaše velké děti přišly, že jste je poškodili tím či oním svým jednáním, tak co vy už s tím? Nedělali jste to přece schválně, ač jste to třeba dělali blbě.

Jsem přesvědčená, že po dosažení dospělosti je už věcí každého člověka, aby se s tím vypořádal (klidně i s dopomocí, když je to složité), pokud si někdo ještě v padesáti stěžuje, že jeho rodiče tamto či ono, tak budu na něho divně koukat, protože je dospělej, je to už dávno JEHO problém a měl spoustu času na to, aby to v sobě nějak vnitřně vyřešil.