J a s - nemyjí si ruce, jen tomu nerozumějí stejně jako to dospělé dítě. A i oni mají svůj úhel pohledu, který je dost často jiný než ten dítěte. Je to složitý. I rodiče cítí určitou křivdu, která se jim stala ze strany dítěte a je hrozně těžký se omlouvat. Já se zkoušela s našima domluvit, ale nešlo to - bylo to pořád a pořád dokola, jitřilo to starý rány. Potřebovala jsem náhled odjinud, který jsem dostala a díky tomu jsem mohla změnit i svůj vzorec chování a najednou všechno do sebe zapadlo a je to. Nějaký omluvy nebylo třeba, já to potřebovala pochopit a nevím, jestli pochopili i mí rodiče, ale jestli nepochopili, tak třeba možná došli k závěru, že vše dělali dobře. Ale to pro mne není důležitý. Důležitý je to, že já vím a oni jsou spokojení.