"
Kudlo - to ano, jen jde o to, aby to jas stihla, dokud je čas. Může se stát, že to odpuštění včas nepřijde a ona se v tom bude babrat do konce svého života. A je to škoda."

jentak,

ale tohle přece j.a.s nemůže nijak ovlivnit, a je velmi pravděpodobný, že k tomu NIKDY NEDOJDE a že jí to ti rodiče NIKDY neřeknou.

To odpuštění, o kterým mluvím, je VNITŘNÍ a čistě pro její potřebu, aby se tím přestala užírat.

Mám ve svým životě pár lidí (opravdu jen pár), kteří mi provedli něco, co jim nemohu a nechci odpustit na té rovině "dělat, jako by se nic nestalo", a nechci se s nimi stýkat. Ale v té "vnitřní" rovině jsem jim odpustila už dávno, tj. že se neužírám tím, jaký je X gauner, že mi provedl to a to, nepřeju mu nic špatného, akorát ho nebudu vyhledávat a když už se někde srazíme, tak se s ním budu maximálně bavit o počasí, protože když ti někdo vrazí kudlu do zad jednou, je to jeho vina, když podruhý, tak už tvoje.