kalali,

já v tom rozpor nevidím.

Prostě pro mě jsou to dvě roviny.

Někdo se ke mně zachová jako gauner.

1. Když mu odpustím vnitřně, tak to pro mě znamená, že to v sobě nějak zpracuju a nebudu vůči tomu člověku živit nějakou zášť, přemýšlet o tom, jak špatně se zachoval, jak se mohl tak špatně zachovat... tím prospěju sama sobě, protože se tím nebudu trápit.

2. Ale považovala bych za totálně pošetilý (pokud ten člověk sám aktivně neudělá něco, co mě přesvědčí, že mám změnit názor) si NEPAMATOVAT, že se zachoval jako gauner, a chovat se k němu podle toho (nesvěřovat mu peníze ani tajemství, nejezdit s ním na dovolenou).

Asi jako když potkáš vzteklýho psa - nemá cenu se na něj zlobit, že je vzteklej, ale má cenu udělat všechny potřebný opatření, aby Tě nepokousal.