j.a.s. já jsem na dceru dle jejích slov zlá, když po ní chci, ať si myje vlasy, obličej. Mě to frustruje, když vidím, jak na tom krásném ksichtíku má ospalky, zaschlé jídlo, a vlasy jsou mastné. Ona se zdobit chce, peříčkové naušnice, kraťásky, balerínky, ale něco nevidí. Když jí to říkám hezky, tak to neudělá. Tak ty mastné vlasy komentuju nehezky, ulepenou pusu drhnu venku jejím oslintaným kapesníkem a nadávám. A je zle. že se mi nelíbí její vlasy, nelíbí se mi ona. Což je blbost. Já vím, že ona jednou prohlédne, a že ji nemám tupit. Stejně si to pořád nemůžu odpustit, že přece ona se to musí taky naučit vidět. že to je v její prospěch. Dovedu si představit, že matka Valkýry má pocit, že ONA sama dokáže s tloušťkou a ambicemi své dcery něco udělat. Možná se Valkýry matka stydí za to, jak Valkýra vypadá, cítí se za to odpovědná, a chce před ostatními dát najevo, že ona za to nemůže, jak její dcera vypadá. Je to absolutně nedospělé, pitomé, ale zlobu v tom prostě nevidím.