Martinado,
máme za sebou dvě puberty starších dětí a dvě u nás probíhají .
Dokonalí rodiče určitě nejsme a puberty našich dětí neprobíhají vůbec splavně a bez otřesů.
Každé naše dítě je jiné a jiná byla i jeho puberta...a jsou děti svěřovací (tam je to jednodušší - pomoct)a děti, ze kterých člověk nevypáčí nic.
U těch druhých (které navíc vykazují problematické chování) si myslím, že je potřeba se určitým nadstandardním způsobem zajímat, s kým se stýkají, co dělají ve volném čase, co sledují, k čemu tíhnou, co řeší a co je trápí atd...pokud je tam velká inteligence a navíc třeba přecitlivělost, je to podle mne hodně rizikové.

Naší mladší začala taková fat hnusná puberta nějak po 13. roce...naštěstí všechny rizikové aktivity na sebe aspoň zpětně práskla, protože je svěřovací a přijde se vždycky nechat ode mne zachránit , něco jsme zachytili včas. Proto jsem i tak nějak věděla, co a jak u jejích spolužáků, jaké mají názory, touhy, co preferují, co je pro ně důležité a jejich přístup k určitým věcem.
Přechází to postupně, začíná trochu moudřet a uklidňovat se a přistupoval k lidem a situacím jinak....věřím, že pokud člověk určité rizikové věci s dítětem "uhlídá" a zvládne a podpoří ho v tom pozitivním, že to tak nějak samo odezní.
Někteří spolužáci do toho "padají" až teď...tak doufám, že u nás je to nejhorší už za námi.


Podle mne u některých dětí to chce postřeh, zájem, zázemí a pevné nervy.