Dekuju.

Jmenovana dcera ted nedavno po par letech jmenovaneho vystupu se smichem vzpominala, a nadhodila, jak ja tedko... a ze se role vymenily. Ted prijde domu, obhledne situaci a zacne radit. Pak si vymenime pohled a zasmejeme se.

Vekem se pohled na ruzne veci meni. Ne vzdycky si to clovek uvedomuje, a vetsinou ani nema sanci to ukazat, protoze je ihned odkazan do sve stare role a nechce se mu nejak branit a vysvetlovat. Neumi to pojmenovat slovy a je tlacen do sve stare skatulky, chca nechca.

Veslijake situace vidime jen z jednoho pohledu. Nezname kontext, z jakeho duvodu to ci ono zaclo a z ceho ma rodic podvedome strach - konsekvence, okoli, kterym se podvedome citi nucen nejak jednat, prizpusobit, a i kdyz to jako dite treba vidime a chapeme, nevidime, jaky zpetny dopad by to eventuelne mohlo mit.

Co se mne osobne tyce, jsem presvedcena, ze mit ty 4 deti v CR, neobstala bych se svym liberalnim postojem k vychove, obhajovani toho ci onoho by mne natolöik postupne unavovalo, ze bych ustupovala a prizpusobila se, coz by na deti melo nejaky vliv. Tim myslim "co by tomu rekla...", "jak by to vypadalo" a pod, coz mi ve zdejsim prostredi je uplne jedno a resim dle sveho (s jinymi konsekvencemi, ze vsechno pak se muze vinit jen a jen mne). No, celkem to vyslo.