Proč jakoby? Někdy se ptám kvůli jiné osobě a na jinou osobu a někdy ne, ale v zásadě mi vyhovuje, i když se ptám na sebe, to formulovat obecněji. Líp se mi tak třídí myšlenky, abych to posala co možná nejvíc nezaujatě a pochopitelně pro ostatní. Tak nějak ve stylu - podívej se na svůj problém zvenku, jako kdyby s ním za tebou přišla dobrá kamarádka - co bys jí na to řekla?
Ale jinak mě už několikrát hodně překvapilo, že jasně píšu v třetí osobě, píšu skutečně o jiné osobě a stejně někdo vyhodnotí že jde o mně. Ve výsledku je mi to celkem jedno, jen mě to překvapuje.