Valkýro...moje mamka byla pro mne jakýsi nedostižný vzor...taky po ní vzhledově nemám (bohužel) nic, oblíkání mě nebaví, zato jsem si ale všimla, že mám spoustu jejích jiných vlastností, určitě geny a určitě výchova a odkoukání. A já se teda dokázala i včas zastavit, abych se neupracovala a nenechala semlít.
Ale podle ní jsem taky byla z tátova hnízda , svou tchyni moc nemusela...

Ono celkově to bylo u nás dost složité.
Takže chápu, jak lidi bojují se sebevědomím, kterého se jim v dětství nedostalo - těžce . Navíc u nás se ještě zasloužil otčím...a to já jsem ještě dopadla docela dobře...kdežto moje o hodně mladší krásná sestra (po mamince) si připadá jak poslední od popelnice, i když si nedávno dodělala VŠ, aby "tatínkovi" přinesla jednu z dalších myšiček. Jenže ona prostě podlehla...nechce nic měnit, rezignovala. A je - sama.

Já se snažím prostě měnit, co jde a co mi nevyhovuje, ničí mě spíš, když mám zůstat nečinná a rezignovaná .
A fandím každému, kdo na sobě chce nějak máknout a něco prostě vylepšit, aby se mu žilo co nejlíp, protože jsem přesvědčená, že vždycky to aspoň do nějaké míry jde...akorát musí na to mít člověk energii - těžko něco zásadně měnit třeba v 89 .