Děkuji za dlouhou odpověď. Píšeš věci, kterým rozumím i které nechápu - třeba: proč mají dospělí urputnou snahu stále kontrolovat své dávno dospělé děti v tom, jestli si vezmou šálu nebo čepici? Proč matka v důchodovém věku vyběhne do síně zkontrolovat šálu dceři, ačkoli už nijak neponese důsledky jejího nachlazení? Jo v pubertě, pokud pak dcerka s rýmou bude vyžadovat ohledy a čajíčky, to je jiná.
Mnohokrát jsem se zdvořile a vstřícně snažila mamince vysvětlit, že když odcházím z domu, potřebuji klid, abych si mohla uvědomit, co mi chybí. Její:"Máš občanku? Máš kapesník? Máš čepici?" mě rozptyluje a ruší, takže pak zapomenu deštník. Kdyby mě nechala na pokoji, tak se normálně vypravím jako vždycky a mám všechno.
Průšvih je, pokud hodně spěchám a prostě fakt potřebuju klid, abych se vypravila švihem - o to urputněji za mnou maminka běhá a hučí. Proč?! Navíc pak za svou péči (o kterou prosím, aby mě s ní nezdržovala) očekává vděčnost.